O projektu

Příběh …jak to všechno začalo.

 

Vypráví Ing. Klára Procházková, autorka a ředitelka projektu Vaření hravě.

Všechno začalo Dnem dětí, který jsem před lety pořádala v základní a mateřské škole. Přemýšlela jsem tenkrát jaké stěžejní téma bych zvolila, aby děti byly nadšené. Zvolila jsem vaření. Byla jsem přesvědčena, že toto téma je pro děti sice netypické, ale určitě zajímavé, protože je to něco, s čím se setkávají každý den, jen možná nemají příležitost si to vyzkoušet. A tak děti plnily disciplíny jako:

  • strouhání mrkve,
  • čistění brambor,
  • zakládání slavnostní tabule,
  • vyplňování testů s otázkami typu: Jak dlouho se vaří vejce natvrdo? Co se peče v troubě?

Dětem i rodičům se tento den velmi líbil a mě to už tenkrát zavedlo k přemýšlen…

V mládí jsem se naučila vařit

Když jsem byla ve věku základní školy, moje maminka se mnou každou sobotu i neděli vařila. Dívala jsem se jí pod ruce a vštěpovala si do hlavy každý její pohyb, který při vaření dělala. Tak jsem si zapamatovala i spoustu přirozených postupů při přípravě jídel. Vaření se pro mě stalo postupem času naprostou přirozeností a samozřejmostí. Časem jsem začala vařit sama. Byla jsem tak v kontaktu s rodinou, mohla jim dělat radost a přes jídlo jsem měla možnost jim ukázat i svoji lásku k nim.

Tenkrát jsem měla pocit, že je to naprosto normální umět vařit. Ale když jsem dospěla, zjistila jsem, že umět si uvařit není až tak běžná záležitost u mých vrstevníků. Během studia na vysoké škole jsem poznala spoustu spolužaček, které neuměly ani základní recepty. Byly zvyklé si koupit polotovar a nebo byly odkázené na menzu nebo fastfood. A tenkrát mi to došlo. Jak svobodně jsem se cítila, když jsem v sobě měla moudro našich babiček i maminek a uměla si uvařit něco dobrého a přitom to bylo zdravé.